Nestor kea žije ve volné přírodě na jediném místě a to na Jižním ostrově na Novém Zélandu. Obývá horské oblasti s drsným klimatem s nadmořskou výškou od 600 do 2000 metrů nad mořem. V zimě tam čelí sněhu a silnému větru. Toto období přečkává kea v místech s nadmořskou výškou, pod hranicí lesa, tedy tam, kde se ještě může skrýt v lesním porostu. Zima je pro něj krutá také z důvodu nedostatku potravy, kdy se živí dokonce masem z uhynulých zvířat. Svým silným zobákem dokáže utrhnout opravdu velké kusy masa nebo vnitřností. V létě se na Jižním ostrově často objevují husté mlhy a stejně jako v zimě není silný vítr výjimkou. Na léto se kea přesouvá do vyšších oblastí se zakrslými keři a hustými zatravněnými planinami. Tam se živí především nektarem z horských rostlin, ale hledá také různý hmyz jako kobylky, brouky nebo housenky. Na podzim putuje do ještě vyšších oblastí, kde může stále nalézt různé bobule nebo výhonky.

Nestor kea dosahuje v dospělosti okolo 48 cm, takže jej můžeme přirovnat velikostně například k vráně. Hlavu mají hnědozeleně zbarvenou, tělo má bronzově zelenou barvu. Letky na křídlech jsou pak modré. Pírka na vnitřní straně křídel přecházejí z oranžově červené barvy, která se vyskytuje také na spodní části zad, do odstínů pískově žluté barvy. Každé pírko je černě lemováno. Samice bývají zpravidla drobnější než samci a mají také kratší a méně zakřivený zobák. Váží v průměru o 20% méně.

Většinu času tráví nestor kea ve skupinách čítajících okolo 30 - 40 jedinců. V těchto skupinách existuje přísná a dosti složitá hierarchie nadřazenosti a podřazenosti. Nemusí být vždy nutně lineární. Může se stát, že některý mladší jedinec je nadřazen staršímu. To jen potvrzuje to, jak inteligentními ptáky nestorové jsou. V zajetí bylo také mnohokrát dokázáno, že jsou schopni naučit se i složité úkony. Tím, že se v přírodě potýkají s nepříznivými podmínkami, jsou často nuceni při hledání potravy prozkoumávat nová prostředí. Za potravou putují v celých skupinách a zdržují se na místech, kde si ji mohou nejsnáze opatřit. Lze je tedy nalézt například na okrajových částech měst, na parkovištích, tábořištích nebo na různých skládkách odpadu. Jsou však známé i případy, kdy si skupina nestorů při prozkoumávání nových míst troufla mnohem více a zničila například příslušenství automobilů nebo některých rekreačních chat v lyžařských oblastech.
Jsou to převážně denní ptáci. Již časně z rána je slyšet jejich charakteristické volání „kee-aaa", podle kterého také získali svůj název. Dopoledne shánějí potravu. Během dne tráví čas ve skupinách a nejsou příliš aktivní. Až večer se opět rozběhnou shánět potravu. Někdy v tom vydrží až do setmění.

Nestorové si v přírodě stavějí hnízda ve kterých poté samička snese tři nebo čtyři vejce na kterých sedí 24 dní. Během inkubace se jen zřídkakdy vzdaluje od hnízda. O její krmení se stará samec. Po vylíhnutí mláďat se o jejich výživu starají oba rodiče až do jejich opeření, což bývá zhruba ve 13. týdnu života. Dospělými se stávají ve třech letech a tvoří páry na celý život. V zajetí se nestor kea dožívá v průměru 14-15 let. Délka života v přírodě nebyla přesně určena, ale určitě je mnohem vyšší.

V zajetí se chová spíše v zoologických zahradách. Sám jsem jednoho na vlastní oči viděl, tuším v brněnské ZOO. Díky své přirozené odolnosti pro něj není problém jakékoliv podnebí, ale přecijen má raději chladnější počasí než vedra. Proti jiným druhům je více náročný na prostor. S ostatními druhy se ve voliéře ani nesnese, takže je nutné jej chovat samostatně. Do jeho jídelníčku je třeba začlenit různé druhy ovoce a zeleniny, slunečnici, oves (může být i naklíčený), příležitostně i vařené telecí maso, arašídy a zelené krmivo.

Do roku 1986 nebyl chráněným druhem a v hojných počtech byl odstřelován místními farmáři. Předcházeli tím tomu, aby skupinky keů napadaly jejich stáda ovcí. Po roce 1986 však vláda udělala veškerému střílení přítrž a donutila farmáře vzdát se práva na jejich odstřel, které do té doby měli. Slíbila však, že bude vyšetřovat veškeré zprávy o napadání ovcí a všechny problémové ptáky odstraní. Byla by obrovská škoda, kdybychom nenechali tomuto druhu v přírodě prostor k životu.