Po andulce se jedná o druhý nejčastěji chovaný druh papouška u nás. Vzhledem, obzvláště pak chocholkou, bývá často nazývána malým kakaduem. Rozlišení pohlaví je u dospělých přírodně zbarvených ptáků snadné. Korela choholatá je nenáročná na krmivo, přijímá vše od prosa, po oves a slunečnici. Snadno se rozmnožuje, a proto je vhodná a oblíbená i u začínajících chovatelů. Já nebyl výjimkou a také u mě byla, před mnoha lety, prvním opeřencem. Jednalo se však pouze o jeden kus a umístěna byla v pokojové kleci.

Snaha pokusit se o jejich rozmnožení u mě propukla po dalších dvou letech, kdy již na zahradě stála větší dřevěná voliéra, obývaná pouze dvěma páry andulek. Mírumilovné a snášenlivé korely chocholaté k nim mohly být bezpečně přidány. Hned první jaro se u nich projevila velká chuť k hnízdění. Samička nanesla 5 vajíček, o které se pečlivě starala. Inkubace trvala 20 dnů a v budce se převalovala 4 mláďata. Ihned po vylíhnutí byly mladé korelky pokryty chmýřím žluté barvy, a jejich zvukovým projevem bylo jakési krátké PI-PI-PI ozývající se v rychlých intervalech, hlavně při krmení. První odchov neskončil zdárně a došlo k úhynu všech 4 mláďat! Volátka i pupky mrtvolek však byly zcela plné. Při druhém hnízděni se vše naprosto stejně opakovalo. V té době to pro mě bylo velkou záhadou a nemohl jsem přijít na příčinu úhynů. Krmná dávka byla složena jako u ostatních chovatelů, tj. směs různých druhů zrnin, vaječná míchanice, zelené krmivo, ovoce a máčený rohlík. Prozkoušel jsem vynechat různé komponenty krmiva. Zabralo až vyřazení máčeného rohlíku, který pravděpodobně začal v horkých letních dnech kvasit ve volatech mladých korel. Alespoň takový mám názor na opakované úhyny. Kvůli rohlíku jsem přišel o dost mladých korel chocholatých. Všechno mi bylo vynahrazeno v následujících letech, ve kterých bylo od jednoho páru odchováno až do dospělosti spoustu korel. V současnosti chovám tři páry těchto australských papoušků, v tomto složení:

1. - 1,0 přírodní štěpitelný na perlové x 0,1 žlutá.0
2. - 1,0 přírodní štěpitelný na perlové x 0,1 skořicová.
3. - 1,1 straky.
   

Odchovy jsou pravidelné od všech párů s minimálním úhynem mláďat. Žlutá samice je nejstarší obyvatelkou mých klecí, a i ve 13 letech snáší vejce a vyvádí mladé. Jejich počet však se stoupajícím stářím klesá. Hnízdění probíhá v budkách ležatého typu, vyrobených z překližky či dřeva, průměr vletového otvoru je 8 cm.

Na zimu je stěhuji do sklepních prostorů, kde neklesá teplota ani při nejvyšších zimních mrazech, pod 15 °C. Někdy proto uvažuji o jejich hnízdění v zimních měsících. V tomto období, není na rozdíl od léta, trh zahlcen mladými ptáky. Aklimatizace však proběhla do naších podmínek dobře a někteří chovatelé nechávají korely chocholaté ve venkovní voliéře po celý rok.